| Agadir na facebooku: |  |
| Agadir na Instagramu: |  |
| Agadir na Wikipedii: |  |
| Kanál RSS: |  |
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky |
Mediální partneři:
| Přihlášený uživatel: | | žádný |
| Vaše IP adresa: | | 13.59.136.170 |
Přístupy celkem: 40628889
Přístupy dnes: 26390
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
|
 | Nen to lska
| |
| Verze A (Jaroslav Kvapil) |
Verze B (Milena Fucimanová) |
Rusalka, princ:
Vstoupí na scénu.
Princ:
Recitativ.
Již týden dlíš mi po boku,
jak z báje zjev dlíš přede mnou
a marně v očí hluboku
tvou bytost hledám tajemnou!
Proč chladí tvoje objetí,
vzplát vášní proč se bojí?
Proč úzkostí jen zachvěti
mám v náručí se tvojí?
A marně, marně dusím smutný cit,
z náruče tvé se nelze vyprostit,
byť stokrát byla jsi chladná, nesmělá,
mít musím tebe, musím docela.
Kněžna:
Přichází.
Recitativ.
Ne, není to láska, hněvivý je to cit,
že jiná dlí, kde já jsem chtěla být.
A že jsem jeho míti neměla,
ať štěstí obou zhyne docela!
Stoupne si do popředí.
Zda na chvíli Princ vzpomene si přec,
že hostitelem je též milenec!
Stoupne si mezi Prince a Rusalku.
Princ:
Vzrušeně.
Ach, výčitka to věru včasná
a z vašich rtíků rád ji snáším:
i ženich věru, Kněžno krásná,
je především jen sluhou vaším!
Kněžna:
Pohlédne na Rusalku.
A vaše kráska, citů vašich paní,
vás nepokárá za to slovem ani?
Rusalka:
Pohlédne na Kněžnu s bolestí.
Kněžna:
Jízlivě.
Či v pohledu svém tolik něhy má,
že mluví s vámi pouze očima?
Princ:
V rozpacích.
Leč oči její říci zapomněly,
že hostitel se nepozorným stal.
Nechť nahradí teď rychle, svolíte-li,
co roztržit jen chvíli zanedbal.
Podá Kněžně ruku.
Rusalka:
Přikročí a chytí křečovitě Princovu druhou ruku.
Princ:
Nač rozpaky tvoje? A proč se tolik chvěješ?
V svou komnatu pospěš a stroj se k plesu již!
Odvádí kněžnu.
Kněžna:
Při odchodu k Rusalce.
Ó, vystrojte se v šaty přebohaté:
mám dvornost jeho, vy však srdce máte!
Rusalka:
Strnule za nimi hledí. Pak odchází jinam.
|
Rusalka, princ:
Vstoupí na scénu.
Princ:
Recitativ.
Již týden mám tě u sebe,
jsem váben jak pták na větvích.
Však drozdy, kosy nezebe
tvá bělost – chladné tajemství.
Proč němé tvoje objetí?
Žár dávno udupaný
jak údolí, co zatopil
rváč záludný a rvavý.
Tak marně, marně dusím smutný cit,
z náruče tvé se nelze vyprostit,
byť stokrát byla jsi chladná, nesmělá,
jsem šťastný mezek, šťastný docela.
Kněžna:
Přichází.
Recitativ.
Ne, nesmím to škrábat na očích těch všech,
že jiná má, co já jsem chtěla mít
a že bych v noci výti musela.
Však vytí splní roli docela.
Stoupne si do popředí.
Upře Princ na mne zrak?
Já nejsem lodní vrak, třebaže přijela jsem z daleka.
Stoupne si mezi Prince a Rusalku.
Princ:
Vzrušeně.
Ach, Liebe meine kleine libá,
omluvte dívčích nálad klání,
děvuška jazyk neovládá,
je „primitýf“, je bez vzdělání.
Kněžna:
Pohlédne na Rusalku.
Což tato kráska, citů vašich paní,
vás nepokárá za ta slova ani?
Rusalka:
Pohlédne na Kněžnu s bolestí.
Kněžna:
Jízlivě.
Či v pohledu svém tolik něhy má,
že mluví s vám pouze očima?
Princ:
V rozpacích.
Ach, meine Liebe, Liebe meine kleine,
jak už jsem řekl: nevzdělaná je.
Teď už jsem u vás a věřte, svolíte-li,
že připraven jsem páchat orgie.
Podá Kněžně ruku.
Rusalka:
Přikročí a chytí křečovitě Princovu druhou ruku.
Princ:
K čemu pohledy tvoje? Co se ti zase stalo?
Do pokoje zajdi a hračkou svou se těš!
Odvádí kněžnu.
Kněžna:
Při odchodu k Rusalce.
Ó, jsou to jistě šaty přebohaté,
mám dvornost jeho, vy však srdce máte.
Rusalka:
Strnule za nimi hledí. Pak odchází jinam.
|
|
| | Zpět |
|
